PODMĚT - PO (SUBJEKT - S)

VEDLEJŠÍ VĚTA PODMĚTNÁ

______________________________________________________________________________________________________________________

Podmět spolu s přísudkem tvoří (pro školskou praxi) tzv. základní skladební dvojici. Syntakticky je podmět přísudku nadřazen a vyjadřuje z jeho strany jednosměrnou shodu (zakončení slovesa je takové, jaké vyjadřuje podmět: Ty voláš, já volám, my voláme, děti přišly, rodiče přišli...). Na podmět se ptáme otázkou 1. pádu Kdo? Co? (nominativ).

V některých případech může být podmět také ve 2. pádě (genitivu):
a) GENITIV ZÁPOROVÝ (u slovesa nebýt): Nebylo tam ani živáčka (koho, čeho? 2. pád). (Nebyl tam ani živáček. = 1. pád)

b) GENITIV PARTITIVNÍ (část něčeho): Přibylo sněhu (koho, čeho? 2. pád), přibylo vody (koho, čeho, 2. pád). (Přibyl sníh, přibyla voda. = 1. pád)
c) GENITIV NUMERATIVNÍ (NUMERATIV): 2. pád jména vyžaduje číslovka, která jméno do 2. pádu ,,nasměruje": Tři studenti (1. pád) odešli. x Pět studentů (2. pád) odešlo.

______________________________________________________________________________________________________________________

1. PODMĚT VYJÁDŘENÝ

a) podstatným jménem: Kočka ležela na zápraží. Máma vaří. Honza pojede do města.

b) přídavným jménem (zpodstatnělým): Zraněný byl převezen na operační sál.

c) zájmenem: Ty už mi nic neříkej! Nikdo nepřišel. 

d) číslovkou: Tři už sešity odevzdali. První se už blíží do cíle.

e) slovesem v infinitivu: Zdravit je slušné.

f) příslovcem: Každé proč má své proto.

g) částicí: Jeho razantní ne nás zaskočilo.

h) citoslovcem: Stadionem se rozlehlo nadšené hurá!

____________________________________________________________________________________________________________________________

Někdy stojí ve větě ve funkci podmětu: 

a) původní přívlastek: Naši (= fotbalisté) včera porazili Mladou Boleslav.

b) substantivní nebo adjektivní předložkový obrat:  Na úřadě (= úředníci) požadují ověřený podpis. U známých (= známí) už mají miminko.

c) příslovce: Doma (= rodiče) mě za tohle nepochválí.


Pokud si nejsme určením větného členu jisti, využijeme metodu substituce = dosadíme podobný výraz (viz výše - naši = fotbalisté,...): Plavat je zdravé. = Plavání je zdravé. (Kdo, co? Plavání, plavat).

Při určování větných členů v rámci souvětí nesmíme zapomenout na skutečnost, že každá věta obsažená v souvětí má svoji vlastní strukturu: Zavolala nám kamarádka (Kdo, co? Kamarádka.), která (Kdo, co? Která.) již delší dobu žije v zahraničí.

Ve funkci podmětu mohou být rovněž víceslovná spojení, citáty, které mají charakter celé věty či souvětí: Učení - mučení bylo vždy heslo mého bratra. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá bylo životním krédem našeho dědečka.

______________________________________________________________________________________________________________________

2. PODMĚT NEVYJÁDŘENÝ


Podmět není vyjádřen slovně, ale vyplývá z kontextu.

Je patrný z koncovky slovesa:

Přijedu zítra. ()
Přijedeš zítra? (ty)
Přijedeme zítra. (my)
Přijely včera? (ony)

______________________________________________________________________________________________________________________

3. PODMĚT NĚKOLIKANÁSOBNÝ

Podmět je vyjádřen několika souřadnými výrazy v 1. pádě:
Petr, Honza a Lenka nastoupili na stejnou střední školu.

______________________________________________________________________________________________________________________

4. PODMĚT VŠEOBECNÝ

Podmět je slovně nevyjádřený, původce děje neznáme. Výpověď má všeobecnou platnost. Často se vyskytuje v příslovích, rčeních, pranostikách: Jak si usteleš, tak si lehneš. Hlavou zeď neprorazíš.

Podmětem všeobecným rozumíme také široký okruh blíže nespecifikovaných lidí: Hlásili to v rozhlase. Cibuli umyjeme a nakrájíme.

______________________________________________________________________________________________________________________

5. PODMĚT VYJÁDŘENÝ VEDLEJŠÍ VĚTOU - VEDLEJŠÍ VĚTA PODMĚTNÁ

Podmět je formálně vyjádřen vedlejší větou, nikoli větným členem. Na vedlejší větu se ptáme stejně jako na podmět, tedy otázkou 1. pádu Kdo, co?

Nepřipravený u zkoušky neuspěje. (Kdo, co u zkoušky neuspěje? Nepřipravený. Podmět)

Kdo se nepřipraví, u zkoušky neuspěje. (Kdo, co u zkoušky neuspěje? Kdo se nepřipraví. Vedlejší věta podmětná)


Strašpytel nesmí do lesa. (Kdo, co nesmí do lesa? Strašpytel. Podmět)

Kdo se bojí, nesmí do lesa. (Kdo, co nesmí do lesa? Kdo se bojí. Vedlejší věta podmětná)

_____________________________________________________________________________________________________________________


U určení vedlejší věty není důležitý spojovací výraz, což pro někoho může být zavádějící (spojka kdy - většinou u vedlejší věty příslovečné časové, jak - většinou u příslovečné způsobové atd...). Rozhodující je skutečnost, že odpovídáme na otázku 1. pádu Kdo, co?

Teprve se ukáže, jak dokáže držet slovo. (Kdo, co se ukáže? Jak dokáže držet slovo. Vv podmětná)

Je zřejmé, že tohle spěje k dobrému konci. (Kdo, co je zřejmé? Že tohle spěje k dobrému konci. Vv podmětná)

Bylo nemyslitelné, aby si všechny peníze nechal pro sebe. (Kdo, co bylo nemyslitelné? Aby si všechny peníze nechal pro sebe. Vv podmětná)

Je úžasné, když vás někdo odmění úsměvem. (Kdo, co je úžasné? Když vás někdo odmění úsměvem. Vv podmětná)

____________________________________________________________________________________

U vět typu Ten, kdo se bojí, nesmí do lesa. nejde o vedlejší větu podmětnou, ale o vedlejší větu přívlastkovou, jelikož rozvíjí zájmeno ten (můžeme nahradit například podstatným jménem člověk, který...) v pozici podmětu. Jakékoli zpřesnění jména (jeho rozvití) je vždy přívlastek, tedy i vedlejší věta je stejného druhu.

Kdo se bojí, nesmí do lesa. (Kdo, co nesmí do lesa? Vv podmětná) x Ten, kdo se bojí, nesmí do lesa. (Jaký ten /člověk/? Takový, který se bojí - Vv přívlastková). 

Mgr. Radmila Dočkalová, Čeština v KPZ © Všechna práva vyhrazena 2020
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky