PŘEDMĚT - Pt(číslo pádu) (OBJEKT - O(číslo pádu))

VEDLEJŠÍ VĚTA PŘEDMĚTNÁ

______________________________________________________________________________________________________________________

Předmět označuje osobu, věc nebo událost:

a) kterých se děj týká: smát se komedii, sledovat seriál, darovat vstupenky příteli

b) které dějem vznikají: uvařit večeři, napsat povídku, namalovat obraz.

Předmět naplňuje vazbu slovesa (přečteme pohádku) nebo přídavného jména (chtivá peněz). Pád předmětu je pevně řízen vazbou slovesa nebo nadřazeným přídavným jménem. Na předmět se ptáme pádovými otázkami (kromě 1. pádu - pád podmětu, a 5. pádu - není součástí větného rozboru).

____________________________________________________________________________________________________________________________

1. PŘEDMĚT VYJÁDŘENÝ:

a) podstatným jménem:
    ve 2. pádě: Netknul se jídla. Napekla buchet. Byl hoden naší pozornosti.
    ve 3. pádě: Důvěřuji příteli. Pavlovi jde kreslení.
    ve 4. pádě: Hraje šachy. Umývá okna. Tančí valčík.
    v 6. pádě: Bavili se o uplynulé dovolené.
    v 7. pádě: Zvítězil nad protivníkem. Poradila si s matematikou.
b) přídavným jménem (zpodstatnělým): Zavolejte posledního. Uvolnila místo (předmět vyjádřený podstatným jménem) starším.
c) zájmenem: Zavolej mi. Pomůžeš jim? Vidím je!
d) číslovkou: Třetího pošleme na další metu.
e) slovesem v infinitivu: Snažila se napovědět. Rozhodla se pomoci.
f) příslovcem: Každé proč má své proto.
g) částicí: Slyšeli jsme jeho hlasité ano.
h) citoslovcem: Slyšeli jsme nadšené hurá.

______________________________________________________________________________________________________________________

2. PŘEDMĚT VYJÁDŘENÝ VEDLEJŠÍ VĚTOU - VEDLEJŠÍ VĚTA PŘEDMĚTNÁ

Na vedlejší větu předmětnou se ptáme stejně jako na předmět - pádovou otázkou (kromě 1. a 5. pádu). Spojovací výraz není důležitý a nemůžeme podle něj určovat druh vedlejší věty. U vedlejší věty předmětné můžeme použít spojky, které jsou typické pro jiné druhy vedlejších vět (kdy - nejčastěji u vedlejší věty příslovečné časové, jak - u vedlejší věty způsobové...).

Zjistil odjezd vlaku. (Koho, co zjistil? Odjezd...)
Zjistil, kdy odjíždí vlak. (Koho, co zjistil? Kdy odjíždí vlak.)

Osvojil si základní způsob cínování. (Koho, co si osvojil? Způsob...)
Osvojil si, jak se cínuje. (Koho, co si osvojil? Jak se cínuje.)

Pozoroval místo hnízdění volavek. (Koho, co pozoroval? Místo...)
Pozoroval, kde hnízdí volavky. (Koho, co pozoroval? Kde hnízdí volavky.)

Ptal se na důvod jejího rozhodnutí. (Na koho, co se ptal? Na důvod...)
Ptal se, proč se tak rozhodla. (Na koho, co se ptal? Proč se tak rozhodla.)

Požádala mě o upřesnění uvedených informací. (O koho, co mě požádala? O upřesnění...)

Požádala mě, abych upřesnila uvedené informace. (O koho, co mě požádala? Abych upřesnila uvedené informace.)

Přiznala svoji nechuť k této práci. (Koho, co přiznala? Nechuť...)
Přiznala, že k této práci nemá vůbec chuť. (Koho, co přiznala? Že k této práci nemá vůbec chuť.)

U vět typu Zajímal se o to, co jeho bratr studuje. nejde o vedlejší větu předmětnou, ale o vedlejší větu přívlastkovou, jelikož rozvíjí zájmeno to (můžeme nahradit např. podstatným jménem obor) v pozici předmětu. Jakékoli zpřesnění jména (jeho rozvití) je vždy přívlastek, tedy i vedlejší věta je stejného druhu.