PŘÍVLASTEK - Pk (ATRIBUT - At)

VEDLEJŠÍ VĚTA PŘÍVLASTKOVÁ

______________________________________________________________________________________________________________________

Přívlastek je větný člen, který závisí na jménu jakékoli větněčlenské platnosti (Po, Pt, Pu, D).

Na přívlastek se ptáme otázkami: Jaký? Který? Čí?

_______________________________________________________________________________________________________________________________

Závislost na podstatném jménu je vyjádřena:

a) shodou (mluvnické kategorie přívlastku se shodují s mluvnickými kategoriemi řídícího jména): červené jablko, červená hruška, červený plod, červenými plody

b) řízeností (tvar přívlastku je ,,nařízen" nadřazeným větným členem): příjezd autobusu, slib matce, vrh koulí, touha po uznání

c) přimykáním (vyjádřeno příslovcem, které je k řídícímu členu volně připojeno): krok vzad, spaní naznak

d) předložkovou vazbou: stráň pod lesem, okno na východ.

_______________________________________________________________________________________________________________________________

Přívlastek neshodný se často plete s příslovečným určením. 

Důležité je uvědomit si, že přívlastek je závislý na jménu, příslovečné určení na slovesu: 

Cesta lesem x Pojedu lesem.

Jaká je cesta? Cesta lesem. (rozvíjí jméno /cestu/ = přívlastek) x Kudy pojedu? Pojedu lesem. (rozvíjí sloveso  /pojedu/ = příslovečné určení) 

U těchto příkladů si můžeme také pomoci tím, že z přívlastku neshodného vytvoříme přívlastek shodný, kdy je příklad jasnější: cesta lesem (přívlastek neshodný, viz dále) → lesní (přívlastek shodný) cesta. To u příslovečného určení nelze.

_________________________________________________________________________________________________________________________________

1. DRUHY PŘÍVLASTKU

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

1. 1 PODLE VZTAHU K ŘÍDÍCÍMU JMÉNU

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

1. 1. 1 PŘÍVLASTEK SHODNÝ (KONGRUENTNÍ)

Přívlastek shodný se s řídícím jménem shoduje v mluvnických kategoriích (v pádě, čísle, rodě a životnosti: krásná kočka, krásného kocour, krásným kotětem). 

Někdy dojde k porušení shody mluvnických kategorií záměrně: Ty kluku ušatý. → Ty kluku ušatá. Tento citově zabarvený přívlastek je považován rovněž za shodný (viz níže: Přívlastek shodný vyjádřený podstatným jménem).

___________________________________________________________________________________________

1. 1. 1. 1 Nejčastěji bývá vyjádřen: 

a) podstatným jménem: město Tovačov, městem Tovačov, mistr řezbář, mistru řezbářovi

b) přídavným jménem: společenské šaty, společenských šatů, matčini přátelé, matčiných přátelích

c) zájmenem: moje dítě, mého dítěte, tyto hodiny, těmto hodinám

d) číslovkou: několikátý návštěvník, několikátého návštěvníka, jeden týden, jednoho týdne, dvoje ponožky, dvojími ponožkami, trojích brýlí, trojích brýlí, tolik přátel, tolika přátelům.

_______________________________________________________________________________________________________________________________

Většinou stojí před jménem (v antepozici), které rozvíjí (dětská kniha), ale může stát i za jménem (v postpozici):

- v odborné terminologii (skok daleký /sportovní disciplína/ x daleký skok (hodnocení jakéhokoli skoku/)

- při zdůraznění (Mám ráda bílou barvu. x Mám ráda barvu bílou.)

- ve vžitých (tradičních) názvech (Střední škola řezbářská Tovačov, Univerzita Karlova)

- je-li přívlastek bohatěji rozvitý (Předneseme vám nyní závěry vyplývající ze zasedání sportovního klubu).

1. 1. 1. 1. 1 Přívlastek shodný vyjádřený podstatným jménem

Obě jména se shodují v základní kategorii - pádě. 

Shodný substantivní přívlastek může být:

1) citově zabarvený: mizera chlap, chudák matka, neřád psisko (jména se neshodují v mluvnické kategorii rodu)

2) citově neutrální:

a) dvě jména neživotná: město Tovačov, vrch Homole, hrad Bouzov, čepice ušanka, kleště kombinačky, měsíc červen

b) dvě jména životná: pes kokršpaněl, sýkora modřinka, holub hřivnáč, medvídek panda

U typu a) i b) je dominující (nadřazené) první jméno, přívlastek je jméno druhé: Město Tovačov je známé (přísudek se shoduje s městem) oblíbenými výlovy rybníků (nikoli Město Tovačov je známý /Tovačov/).

c) dvě jména životná osobní: básník Seifert, skladatel Dvořák, prezident Masaryk, doktor Janota, pan Novák

U typu c) je za základ považováno až druhé jméno, přívlastek může být obměňován: básník/spisovatel/autor Seifert.

_______________________________________________________________________________________________________________________________

Pro všechna tato spojení jména a přívlastku shodného je typické, že se mohou skloňovat společně: skladatel Dvořák, o skladateli Dvořákovi x přívlastek neshodný: pohádka Popelka, o pohádce Popelka (viz dále Přívlastek neshodný).

_________________________________________________________________________________________________________________________________

1. 1. 2 PŘÍVLASTEK NESHODNÝ (NEKONGRUENTNÍ)

Přívlastek neshodný se neshoduje s řídícím jménem v mluvnických kategoriích. Bývá za řídícím jménem (v postpozici) a při skloňování se jeho tvar nemění (narozdíl od přívlastku shodného, jehož tvar se při skloňování mění): 

přívlastek shodný                                                          přívlastek neshodný
krásná cesta                                                                               cesta lesem/k lesu/do lesa/vpřed/přes pole
krásné cesty                                                                               cesty lesem/k lesu/do lesa/vpřed/přes pole
krásné cestě                                                                               cestě lesem/k lesu/do lesa/vpřed/přes pole

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

Abychom nezaměnili přívlastek neshodný s předmětem, ani s příslovečným určením, je nutné si uvědomit, který větný člen je rozvíjen. 

Přívlastek rozvíjí jméno: cesta lesem, k lesu, podél lesa. (Jaká cesta?)

Předmět rozvíjí sloveso či přídavné jméno: Slyším sovy. (Slyším koho, co?)

Příslovečné určení závisí na slovesu: Půjdeme do lesa. (Kam půjdeme?)

Při určování také pomůže fakt, že z přívlastku neshodného můžeme vytvořit přívlastek shodný (a naopak):

                                                                       křik páva                     →                            paví křik      (Jaký křik? Křik páva/paví)

                                                              dárek pro matku/matce         →                         matčin dárek  (Jaký/čí dárek?)

                                                                  chata na horách              →                         horská chata   (Jaká chata?)

                                                                          prut na ryby                 →                         rybářský prut   (Jaký prut?)

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

Zvláštní druh je tzv. nominativ jmenovací. Jedná se o přívlastek, který si stále zachovává podobu 1. pádu, přestože dominující (nadřazené) jméno se skloňuje:

pohádka Popelka, pohádku Popelka, o pohádkou Popelka

muzikálØ Dracula, muzikálu Dracula, muzikálem Dracula.

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

Přívlastek neshodný bývá nejčastěji vyjádřen:
a) podstatným jménem: projev předsedy, štíty hor, tatínek Jirky
b) zájmenem: dárek pro něj
c) infinitivem slovesa: touha žít, chuť se prát
d) příslovcem: vchod zadem, dům vlevo

_________________________________________________________________________________________________________________________________

1. 2. PODLE POČTU PŘÍVLASTKŮ ROZVÍJEJÍCÍCH ŘÍDÍCÍ SUBSTANTIVUM

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

1. 2. 1 PŘÍVLASTEK HOLÝ NEBO ROZVITÝ

Přívlastek holý není rozvíjen                                  x                 Přívlastek rozvitý je rozvíjen dalším                           žádným dalším větným členem.                                                                větným členem (nejčastěji příslovečným určením).

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

1. 2. 2 PŘÍVLASTEK NĚKOLIKANÁSOBNÝ A POSTUPNĚ ROZVÍJEJÍCÍ

Přívlastek několikanásobný - pozice přívlastku se znásobuje, je to ,,výčet". Jednotlivé členy několikanásobného přívlastku oddělujeme čárkou nebo užijeme spojky. Jednotlivé část přívlastku na sobě mluvnicky nezávisí.

Jednotlivé členy mohou být ve významovém poměru:

a) slučovacím (+)

b) odporovacím (x)

c) stupňovacím (∫)

d) vylučovacím (~)

e) důsledkovém (→)

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

Přívlastek postupně rozvíjející rozvíjí podstatné jméno postupně, dále ho zpřesňuje, jednotlivé čísti postupně rozvíjejícího přívlastku neoddělujeme čárkou.

Princip přívlastku postupně rozvíjejícího spočívá v tom, že původní dvojice (autobusová zastávka) je celá zpřesněná dalším přívlastkem: vesnická autobusová zastávka. A celé toto slovní spojení je zpřesněno dalším přívlastkem: naše vesnická autobusová zastávka .

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

1. 3. PODLE VÝZNAMOVÉHO VZTAHU K ŘÍDÍCÍMU JMÉNU A TĚSNOSTI SPOJENÍ ROZVITÉHO PŘÍSUDKU

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

1. 3. 1 PŘÍVLASTEK TĚSNÝ A VOLNÝ

Základem těchto přívlastků je dějové přídavné jméno.

Přívlastek těsný je ve výpovědi nezbytný co do jejího významu. Nelze vypustit, význam by se změnil. Neoddělujeme čárkami, se zbytkem věty je spojen těsně.

Přívlastek volný není nutný k jednoznačnému určení osoby, věci nebo události, po jeho vypuštění se význam věty nezmění. Oddělujeme ho z obou stran čárkami, se zbytkem věty je spojen volně.

                            

          Přívlastek těsný                              x                 Přívlastek volný

Meruňky kvetoucí brzy na jaře často omrznou.                               Skoré meruňky, kvetoucí brzy na jaře, častou                                                                                                                               omrznou.  

Meruňky kvetoucí brzy na jaře = pouze ty, které kvetou brzy na jaře.                            Skoré = kvetoucí brzy na jaře. Použily jsme dvoje upřesnění,                  pokud bychom přívlastek vynechali, znamenalo by to, že všechny meruňky                         které má stejný smysl, proto můžeme (kvetoucí na jaře) vynechat. Ve větě 

omrznou (Meruňky často omrznou.), což není pravda.                                                                zůstane výraz skoré, což znamená totéž jako kvetoucí brzy na jaře, tím                                                                                                                                                                      pádem se po vynechání smysl věty nezmění.

                                                                                                                                                     Skoré meruňky často omrznou. = Meruňky kvetoucí brzy na jaře často                                                                                                                                                                   omrznou. Proto přívlastek, který znamená totéž jako skoré, můžeme vynechat.

Autorova kniha vydaná těsně po revoluci patří k autorovým          Tato kniha, vydaná těsně po revoluci, patří  

nejlepším dílům.                                                                                                                            k autorovým nejlepším dílům.

Pouze kniha vydaná těsně po revoluci patří k autorovým nejlepším, žádná jiná.                        Tato = vydaná těsně po revoluci. Skutečnost, že právě tato kniha byla

Vynechat nelze.                                                                                                                            vydána těsně po revoluci, je všeobecně platná, známá, není tedy                                                                                                                                                                            pro význam věty bezpodmínečně důležité ji zmiňovat znovu. Vynechat lze.

                                                                                                                 

Krásnou zemi ležící v srdci Evropy každoročně                              Naši krásnou zemi, ležící v srdci Evropy, každoročně

navštíví miliony turistů.                                                                  navštíví miliony turistů.

Zrovna zemi ležící v srdci Evropy navštíví miliony turistů.                                            Naši = ležící v srdci Evropy (právě tam totiž naše země leží). 

Šálek kávy vypitý brzy ráno mě postaví na nohy.                         Můj tradiční šálek kávy, vypitý časně ráno, mě           Pouze šálek kávy vypitý brzy ráno mě postaví na nohy, ten pozdější už ne.                   postaví na nohy.  

                                                                                         Můj tradiční = vypitý časně ráno. Je moje tradice, že si časně ráno                                                                                                                                               vypiji šálek kávy, který mě následně postaví na nohy. Pít kávu jindy                                                                                                                                             pro mě není typické. Hovořím-li o svém tradičním šálku kávy, je                                                                                                                                                   jasné, že myslím ten, který vypiji časně ráno (jako vždy).

 

Studenti sedící v zadních lavicích budou přezkoušeni              Tito studenti, sedící v zadních lavicích, budou          příští týden.                                                                                       přezkoušeni příští týden.                                                    Přezkoušeni budou jen studenti sedící v zadních lavicích, ne všichni. Pouze tito.        Tito = sedící v zadních lavicích. Ukazujeme na ně a myslíme právě tyto                                                                                                                                                       studenty sedící v zadních lavicích, žádné jiné. Vypustit lze.                              

 

_________________________________________________________________________________________________________________________________

2. VEDLEJŠÍ VĚTA PŘÍVLASTKOVÁ

Vedlejší věta přívlastková má stejnou funkci jako přívlastek, tedy zpřesnit dominující jméno. Nemá formu větného členu (jako přívlastek - tedy formu jednoho slova), ale má celou větnou strukturu (obsahuje přísudek a další větné členy). Vedlejší větu přívlastkovou oddělujeme z obou stran interpunkcí. Ptáme se na ni stejně jako na přívlastek - Jaký? Který? Čí? Všimněte si, kterými spojovacími výrazy vět vedlejší přívlastková začíná.  Nejčastěji je to vztažné zájmeno který, jenž, nicméně se mohou vyskytnou i spojovací výrazy typické pro jiné druhy vedlejších vět. Spojovací výraz pro určení druhu vedlejší věty sám o sobě není důležitý, důležitá je vždy otázka, kterou se na vedlejší větu ptáme.

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

2. 1 Vedlejší věty přívlastkové z přívlastku shodného:

Slevy lákající mnoho zákazníků do obchodů bývají po Vánocích veliké.    (Jaké slevy? Lákající mnoho zákazníků do obchodů.)

Slevy, které lákají mnoho zákazníků do obchodů, bývají po Vánocích veliké.  (Jaké slevy? Slevy, které lákají mnoho zákazníků do obchodů.)

Ovoce dozrávají bez slunečního svitu nebývá sladké.    (Jaké ovoce? Dozrávající bez slunečního svitu.)

Ovoce, které dozrává bez slunečního svitu, nebývá sladké.    (Jaké ovoce? Které dozrává bez slunečního svitu.)

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

2. 2 Vedlejší věty přívlastkové z přívlastku neshodného:
Snaha zvítězit ji hnala vpřed.    (Jaká snaha? Snaha zvítězit.)
Snaha, aby zvítězila, ji hnala vpřed.    (Jaká snaha? Aby zvítězila.)
Budulínek dostal příkaz nikomu neotvírat.    (Jaký příkaz? Nikomu neotvírat.)
Budulínek dostal příkaz, že nemá nikomu otvírat.    (Jaký příkaz? Že nemá nikomu otvírat.)
Odbočili jsme na cestu k lesu.    (Na jakou cestu? K lesu.)
Odbočili jsme na cestu, která vedla k lesu.     (Na jakou cestu? Která vedla k lesu.)

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

3. INTERPUNKCE

Vedlejší věta přívlastková stojí ihned za jménem, které rozvíjí. Stává se tak, že rozdělí větu nadřazenou na dvě části. Protože tím pádem přecházíme mezi jednotlivými syntaktickými úrovněmi, oddělujeme ji vždy z obou stran čárkami.

Pokud souvětí vedlejší větou přívlastkovou končí, je na konci souvětí (za větou vedlejší) tečka.

Pokud za vedlejší větou přívlastkovou následuje další vedlejší věta stejného druhu a rozvíjí tutéž větu jako předchozí vedlejší věta přívlastková, řídí se kladení interpunkce významovým poměrem, který mezi vedlejšími větami je.

___________________

________