ZÁJMENA (PRONOMINA)
______________________________________________________________________________________________________________________
1. DEFINICE
Zájmena jsou slova, která nepojmenovávají skutečnost přímo, ale (po)ukazují k ní.
______________________________________________________________________________________________________________________
2. DRUHY ZÁJMEN
ZÁJMENA OSOBNÍ
č. j. č. mn.
já my se, si (zvratná)
ty vy
on, ona, ono oni, ony, ona
____________________________________________________________________________________________________________________________
ZÁJMENA PŘIVLASTŇOVACÍ
č. j. č. mn.
můj, má, moje, náš, naše, naši... svůj (zvratná)
moji, mé...
tvůj, tvá, váš, vaše, vaši...
tvoji, tvé, tvoje...
jeho, její jejich
____________________________________________________________________________________________________________________________
ZÁJMENA UKAZOVACÍ
č. j. č. mn.
ten, ta, to ti, ty, ta
+ jeho modifikace (tamten, tenhle, tento)
týž, tentýž, onen, takový, sám
____________________________________________________________________________________________________________________________
ZÁJMENA TÁZACÍ
- uvozují otázky
Kdo to byl?
Co se stalo?
Jaký svetr si oblečeš?
Který film se ti nejvíc líbil?
Čí je to pes?
+ -pak (kdopak, copak) a -že (kdože, cože...)
____________________________________________________________________________________________________________________________
ZÁJMENA VZTAŽNÁ
- vztahují se k členu řídící věty
Ten, kdo přijde pozdě, má smůlu.
Pes, co štěká, nekouše. (nesklonné)
Je to dům, jaký jsem si vysnila.
Seriál o přírodě, který (jenž) běžel minulý měsíc v televizi, byl velice zajímavý.
+ čí; což, kdož
____________________________________________________________________________________________________________________________
ZÁJMENA NEURČITÁ
- koli(v)/-si - libovolnost
lec-/leda- - lhostejnost
každý, všechen - úplnost
Složené výrazy bůhvíco, sotvakdo, kdejaký...
____________________________________________________________________________________________________________________________
ZÁJMENA ZÁPORNÁ
ni-
žádný
____________________________________________________________________________________________________________________________
______________________________________________________________________________________________________________________
3. SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMEN
3.1. SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMENA JÁ, TY, SE, MY, VY
Tvary zájmena JÁ můžeme tvořit analogicky podle tvarů zájmena TY: krátké tvary s háčkem (tě = mě) x dlouhé tvary s háčkem (tobě = mně).
Nebo: 2. a 4. pád jsou dělitelné dvěma = tvary zájmena JÁ s háčkem mají dvě písmena (mě) x 3. a 6. pád, které jsou dělitelné třemi = tvary s háčkem mají tři písmena (mně).
____________________________________________________________________________________________________________________________
____________________________________________________________________________________________________________________________
____________________________________________________________________________________________________________________________
3.2. SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMEN ON, ONA, ONO, ONI, ONY, ONA
Délka osobních zájmen on, ona, ono... a přivlastňovacího zájmena náš, váš, jejich, jejích se určí pomocí délky samohlásky zájmena ukazovacího: tím vaším, tu vaši, tou vaší/naší; tu/ji (ni), té/jí (ní).je to těch/jejich...
číslo jednotné
1. p. ON ONA ONO
2. p. jeho (bez něho)/jej (bez něj)/ho jí (bez ní, té) jeho (bez něho)/jej (bez něj)/ho
3. p. jemu (k němu)/mu jí (k ní, té) jemu (k němu)/mu
4. p. jeho (bez něho)/jej (bez něj)/ho ji (na ni, tu) jeho (bez něho)/jej (bez něj)/ho
6. p. o něm o ní, té o něm
7. p. jím (s ním, tím) jí (s ní, tou) jím (s ním, tím)
číslo množné
1. p. ONI (živ.) ONY ONA
ONY (neživ.)
2. p. jich (bez nich)
3. p. jim (k nim)
4. p. je (na ně)
6. p. o nich
7. p. jimi (s nimi)
Po předložce se píše n- (jí x s ní).
____________________________________________________________________________________________________________________________
____________________________________________________________________________________________________________________________
3.3 ZÁJMENA NÁŠ, VÁŠ, JEJICH, JEJÍCH
3.3.1 NÁŠ, VÁŠ; NAŠI, NAŠE, VAŠI, VAŠE
ČÍSLO JEDNOTNÉ
ROD MUŽSKÝ ROD ŽENSKÝ ROD STŘEDNÍ
1. p. (ten) NÁŠ, VÁŠ (ta) NAŠE, VAŠE (to) NAŠE, VAŠE
2. p. (toho) našeho, vašeho (té) naší, vaší (toho) našeho, vašeho
3. p. (tomu) našemu, vašemu (té) naší, vaší (tomu) našemu, vašemu
4. p. (toho) našeho, vašeho (živ.) (tu) naši, vaši (to) naše, vaše
(ten) náš, váš (neživ.)
5. p. (ty) náš, váš (ty) naše, vaše (ty) naše, vaše
6. p. o (tom) našem, vašem o (té) naší, vaší o (tom) našem, vašem
7. p. (tím) naším, vaším (tou) naší, vaší (tím) naším, vaším
ČÍSLO MNOŽNÉ
ROD MUŽSKÝ ROD ŽENSKÝ ROD STŘEDNÍ
1. p. (ti) NAŠI, VAŠI (živ.) (ty) NAŠE, VAŠE (ta) NAŠE, VAŠE
(ty) NAŠE, VAŠE (neživ.)
2. p. (těch) našich, vašich
3. p. (těm) našim, vašim
4. p. (ty) naše, vaše
6. p. o (těch) našich, vašich
7. p. (těmi) našimi, vašimi (těma našima, vašima rukama)
____________________________________________________________________________________________________________________________
____________________________________________________________________________________________________________________________
3.2.3 ZÁJMENO JEJICH/JEJÍCH
Stejný princip určování délky samohlásky se uplatňuje také u zájmen jejich/jejích, odkazujeme ovšem na vlastníka:
Je to pes sousedů? Ano, je to jejich pes. (Je to pes těch sousedů = jejich)
Nevšímejte si jejích psů. (Psů té = jejích)
____________________________________________________________________________________________________________________________
____________________________________________________________________________________________________________________________
3.4 ZÁJMENO SVŮJ
Zájmeno svůj používáme v případě, že přivlastňuje podmět (přečti PODMĚT).
1. Já si ponesu svůj batoh. (Podmět = já, batoh je také můj = podmětu = podmět ponese svůj batoh.)
x Prosím pomůžeš mi, Honzo, a poneseš můj batoh? (Podmět = ty, batoh ale nepatří podmětu, patří mně, mluvčímu, = použiji příslušné zájmeno můj = mluvčího = vlastníka batohu.)
2. Poneseš si, Honzo, svůj batoh? (Podmět = Honza, batoh náleží Honzovi, je jeho = podmětu = použijeme zájmeno svůj.) x Já ponesu tvůj batoh. (Podmět = já, ovšem batoh náleží Honzovi, proto použiji příslušné přivlastňovací zájmeno tvůj.)
____________________________________________________________________________________________________________________________
____________________________________________________________________________________________________________________________
3.5 ZÁJMENO JENŽ/JEŽ
Zájmeno jenž/jež je synonymem zájmena který. Jeho tvary se tvoří přidáním -ž za tvary zájmen on, ona, ono, oni, ony, ona (kromě 1. pádů).
ČÍSLO JEDNOTNÉ
ROD MUŽSKÝ ROD ŽENSKÝ ROD STŘEDNÍ
1. p. jenž (chlapec, hrad) jež (žena) jež (dítě)
2. p. jehož (bez něhož) jíž (bez níž) jehož (bez něhož) 3. p. jemuž (k němuž) jíž (k níž) jemuž (k němuž)
4. p. jehož/jejž (na něhož/nějž) (chlapce) již (na niž) jež (na něž)
jejž (na nějž) (hrad)
6. p. o němž o níž o němž
7. p. jímž (s nímž) jíž (s níž) jímž (s nímž)
ČÍSLO MNOŽNÉ
ROD MUŽSKÝ ROD ŽENSKÝ ROD STŘEDNÍ
1. p. již (chlapci) jež (ženy) jež (děvčata)
jež (hrady)
2. p. jichž (bez nichž)
3. p. jimž (k nimž)
4. p. jež (na něž)
6. p. o nichž
7. p. jimiž (s nimiž)
____________________________________________________________________________________________________________________________
____________________________________________________________________________________________________________________________
3.6 ZÁJMENO TÝŽ, TENTÝŽ
Neříkejte to samé, říkejte totéž. Máte to to samé, ale zní to lépe.
Prof. Jaroslav Hubáček, Ostravská univerzita.
Zájmeno týž se skloňuje jako vzor mladý. V některých pádech jsou tvary složené ze zájmena ten a týž (tentýž, tatáž, totéž).
ČÍSLO JEDNOTNÉ
ROD MUŽSKÝ ROD ŽENSKÝ ROD STŘEDNÍ
1. p. týž, tentýž (muž, stroj) táž, tatáž (žena) totéž (děvče)
2. p. téhož téže téhož
3. p. témuž téže témuž
4. p. téhož (muže) touž, tutéž totéž
týž, tentýž (stroj)
6. p. o témž, tomtéž o téže o témž, tomtéž
7. p. týmž, tímtéž touž, tutéž týmž, tímtéž
2. p. téhož téže téhož
3. p. témuž téže témuž
4. p. téhož (muže) touž, tutéž totéž
týž, tentýž (stroj)
6. p. o témž, tomtéž o téže o témž, tomtéž
7. p. týmž, tímtéž touž, tutéž týmž, tímtéž
ČÍSLO MNOŽNÉ
ROD MUŽSKÝ ROD ŽENSKÝ ROD STŘEDNÍ
1. p. tíž, titíž (muži) tytéž (ženy) táž, tatáž (děvčata)
tytéž (stroje)
2. p. týchž
3. p. týmž
4. p. tytéž (muže, stroje; ženy) táž, tatáž (děvčata)
6. p. o týchž
7. p. týmiž
____________________________________________________________________________________________________________________________
____________________________________________________________________________________________________________________________
3.7 ZÁJMENO SEBOU X S SEBOU
S SEBOU (7. pád předložkový) použijeme ve spojení jako vzít s sebou (něco, někoho), nést s sebou, přivést s sebou atd. Například: Vezmi si s sebou svačinu. Přiveď s sebou své kamarády. Dovez s sebou svého psa.Při výslovnosti dochází k zjednodušení mluvené podoby, kdy můžeme vyslovit [vzít sebou], ale v psané podobě musí být zachována obě s.
SEBOU (prostý 7. pád bez předložky) následuje po slovesech vyjadřujících pohyb těla (házet sebou, hýbat sebou, škubat sebou, praštit sebou, plácnout sebou atd...). SEBOU užíváme také v případech být si sám sebou jistý, rozumí se to samo sebou atd.
____________________________________________________________________________________________________________________________
____________________________________________________________________________________________________________________________